Našli jsme na mapě necelých 200 kilometrů vzdálenou raketovou bázi Alćantara a u ní blízko letiště. To je mimo CTR i mimo zakázáný prostor vesmírné základny. Pojďme tam zaletět. Přistát na letišti a vydat se podívat do muzea.
Podáváme tedy plánek z aplikace FPL BR na letiste SNCW do Alcantary. Opakovaně se nám vrací zpět s portugalskými zkratkami důvodu odmítnutí. Když to zkouším asi popáté, jdu na letiště požádat o radu místní piloty. Důvod odmítnutí zjistili hned. Je to vojenská báze a pro přílet je potřeba speciální povolení. Ok. Tak nic. Ale zkuste nám kluci poradit s podáváním plánů přes tuto aplikaci. Trpělivě s námi tráví více než hodinu a nakonec volají na plánování letů a stejně i tak je to ještě na několik pokusů. Konečný verdikt? Poslední překážkou je zadání kódu našeho povolení AVANAC. To máme sice orazítkované a je na jméno a stroj, ale nefunguje. Je potřeba zadat kód vystavený na Guida, který s tímto vírníkem do země přiletěl. Uf, tak už konečně obsluhu této aplikace ovládáme a můžeme pokračovat v cestě. Celou dobu vlastně doháníme Beata a Claudio, kteří jsou pár dní před námi. Tak dnes popotáhneme 800 kilometrů a můžeme zachránit Claudii před umrznutím v chladném Mnichově. V Maťově obrovském báglu na zadním sedadle má totiž svoje zimní oblečení a v noci odlétá z Belemu do Německa. Přistáváme brzy odpoledne na letišti s marínou SWEQ nedaleko Belemu. Vítá nás Mari a rozjasní svou milou ochotou a energií již tak hezký den. Potom cestou do města si říkáme proboha, kam to jedeme když jinde bylo tak hezky. Smíření nám přichystá večeře ve steak housu a seznámení s Beatem ( který je na cestě vírníkem po jižní Americe s přestávkami již dva roky) a Claudií, která byla jen kousek pasažérkou a nyní míří zpět domů.
No a protože dále na sever už je moře docela tmavé od přítoků mnoha řek z tropického vnitrozemí, kde zrovna začalo období dešťů, prcháme ještě na jeden den zpátky na jih do městečka s pláží a letištěm Salinopolis. Dobrá volba. Sice se odpoledne na pláži strhne hezký liják, ale davy lidí, pořádajících tady víkendovou party to nemůže odradit. No a ráno nás vítá opět sluníčko a plná pláž. Dopoledne tedy nevytáhnu z moře bolavé nožičky a potom už odlétáme. Kam? Prostě přeletět rovník a Amazonku a užit si poslední den v Brazílii než budeme pokračovat do Francouzské Guayany….
