Cestujeme třemi vírníky Calidus Jihoafrickou republikou. Minule jsme se rozloučili při party v leteckém klubu na Aero Farm nedaleko města Harrismith blízko Dračích hor.
Ráno se budíme brzy a po snídani si zajedeme natankovat na nedalekou benzinku.
Hned nato jsme ve vzduchu a už stoupáme do výše 10.000 stop podívat se na úpatí a kopce Dračích hor. Vrcholky se halí do mraků, ale vodopád Tugela vykoukne zpoza roztrhané oblačnosti.
A konečně, při naší třetí návštěvě, padá voda po kaskádách do úchvatné hloubky 946 metrů. Užíváme si tohoto neopakovatelného pohledu.
Potom už pokračujeme podél náhorní plošiny a hrajeme si mezi oblačností, místy halící zelené vrcholky . Úchvatný zážitek.
Po loňském noclehu na letišti Himeville, ale dnes na radu pilotů navštěvujeme El Mirador. Nyní mohu všem pilotům jenom doporučit.
Občerstvení, hospody, prodejny suvenýrů a sýrů a dokonce malý pivovar. Vše otevřeno a mnoho návštěvníků, kteří přijeli auty cestou k Dračím horám. My jsme jediná letecká návštěva. Není divu. Směrem k pobřeží je zataženo, na pobřeží prší a fouká silný vítr. Vírníkům tyto podmínky nevadí, ostatním by se takto do vzduchu ale nechtělo. My pokračujme na letiště Margate natankovat. Dnes chceme přespat na lodžii u některého malého letiště na pobřeží.
Vybírám namátkou Grosvenor. Na mapách najdu vedlejší Lambazi Lodge a rychle se telefonicky domluvím na ubytování. Očekávám africký vnitrozemský standard a nečekám žádnou zradu. Začíná docela silný slejvák, tak rychle do strojů a letíme deštěm podél pobřeží. Přistáváme po 20 minutách na hrbaté ale pokosené ploše. K Lodži musíme sejít z útesu a přebrodit malou říčku Tezanu. Protože leje jako z konve, kluci zůstanou zavření ve vírnících a já se srdnatě vydám deštěm potvrdit přílet a ubytování. Úplně mokrý včetně všech věcí v batohu i dokladů dorazím pod střechu. Čeká mě už Rudy. Viděl nás přilétat a ukazuje mi ubytování. Můj nejmilejší styl. Africké chatky v lese nad morem. Žádný internet, žádný signal, dokonce bez elektriky. Je low shedding ( vypnuta elektřina na několik hodin) a svítí se z baterek. Bukoval jsem ubytování s operátorkou v nedalekém městě a ta správci dala vědět pomocí satelitního telefonu, který mu jede když jde proud. Kupuji od něj maso a zeleninu na večeři. Venku je ohniště a dřevo, ale leje tak, že raději budu hlady, než drilovat venku. Po hodině čekání v klubovně s knihou mi to nedá a vydám se zpátky pro kluky.
Vím že tento styl není Maťův šálek kávy. Když přicházím zpět na letiště už se smráká, ale déšť trochu ustává. Takže mě kluci celkem bez protestu následují. Kosťa dělá maso na plynovém vařiči a nakonec je z toho pohodový večer. Jsme tu dnes sami, ale lodžie je na stokilometrové trailové trase podél pobřeží jako jedno z ubytování. Má kapacitu 25 lůžek a zítra bude plno. Listuji návštěvní knihou a objevuji větší skupiny povětšinou místních. Turistů z jiných zemí najdu za poslední rok jenom několik. Takže my tři Čech, Slovák a Rus jsme úplnou výjimkou. Stejně jako náš způsob cestování.
Ráno je trochu lépe. Jdu na pláž a do moře. Voda je fajn. Mám celou zátoku jenom pro sebe.
Po snídani se vydáme zpátky k vírníkům. Na straně letiště je ještě malá skupinka domů a z jednoho za námi spěchá starší muž, mává a volá na nás. Je to Kanaďan a pilot. Báječné si pokecáme a navzájem se pozveme k návštěvě svých letišť. Člověk nikdy neví ….
My ale už zase deštěm a nízkou oblačností pokračujeme, poháněni silným větrem, dále na jih. U vody mraky, déšť ani vítr nevadí. Až po skoro dvou hodinách letu chceme stoupat na 1200 stop vysoko ležící letiště Wings park nepustí nás dešťové mraky válící se po úbočích už od výšky 800 stop. Máme náhradní řešení. Dvě letiště u pobřeží. Flamingo sice leží přímo u benzinové pumpy, ale je evidentně nepoužitelné kvůli vodě stojící na většině plochy. Druhé Wats landing je soukromá plocha u Air village. Hezká udržovaná travnatá dráha, u ní podél útesu osm domů s hangáry a příjezdová cesta za zdí a bránou. Zrovna se brána otevírá a vjíždí bílý pick up. Sedáme tedy bez ohlášení a ihned se dáváme s řidičem do řeči. Je to samozřejmě jeden z majitelů a pilot. Ihned nám nabízí pomoc s dovozem benzinu a než nás přijede vyzvednout jeho syn, přichází z nedalekého domu další pilot a zve nás na čaj. Nejprve jedeme natankovat a protože zase prší a nám se přelévat dovezený benzin v tomto slejváku nechce, rádi pozvání přijímáme. Probereme společnou leteckou historii a jakmile slejvák trochu polevuje, kvapně se loučíme. Naším cílem je oblíbené Paradise Beach u Jeffreys Bay a to máme ještě skoro dvě hodiny letu.
Cestou konečně přestane pršet a vysvitne sluníčko. Zítra nám všechno uschne a pozítří můžeme pokračovat v naší cestě.
Vezmeme vás do vnitrozemí a do Kapského města…..
