Kdyby mi někdo řekl před deseti lety, když jsme s Pavlem 8.3. 2012 školu zakládali, že po nějaké době budeme mít tolik pilotů a strojů, nevěřil bych mu ani náhodou. Nicméně díky velkému úsilí instruktorů, techniků, Sylvy a všech okolo, kteří nám fandí, se povedlo dát dohromady skvělý tým. Pokud myšlenku rozšířím i na piloty a jim blízké osoby, vznikla fantastická komunita, která se navzájem nezištně podporuje ve svém společném zájmu – létání. Jsme moc rádi, že tomu tak je, bez této komunity by Flyway neměla smysl.
Když jsem si výše uvedené uvědomil při společné večeři na jednom z našich výletů v roce 2021, napadlo mne udělat sraz všech vírníkářů a společně se proletět. Pak už nebylo daleko k myšlence na světový rekord. Aktivoval jsem Guinessovy knihu rekordů a po sdělení částky za zápis, která se rovnala bezmála polovině ceny nového vírníku, jsem maličko couvnul. Vyšli mi ale vstříc v České knize rekordů a velmi rychle jsme se dohodli.
Dalším úkolem bylo vymyslet, jak to všechno zrealizujeme, tedy hlavně let, abychom se ve vzduchu neposráželi. Moje původní idea pěti letek startujících za sebou vzala za své při představě celkového komunikačního šumu a zkušenosti ze Svidníku, kde startovalo do třiceti letadel a trvalo to přespříliš dloooouho. Nakonec zvítězil postup jedné dlouhé řady a obrovského kola Přerov-Zlín-Přerov s otočným bodem vysílače Maják, který nikdo nemůže přehlédnout. A proč zrovna do Zlína? Bydlíme tam s Pavlem…… :).
Sylva tedy poslala těsně po zimním školení pilotů pozvánku. Čekali jsme s napětím, kolik se nám vrátí odpovědí a naši absolventi nezklamali – postupně nám přišlo kolem padesáti kladných odpovědí. A i když někteří nakonec nemohli přiletět, sešlo se přes čtyřicet strojů s jednotlivci nebo dvojicemi.
V samotnou sobotu 23.4. 2022 to už od rána v naší „denní“ místnosti pěkně vřelo a v jedenáct na brífinku nebylo pro samou pilotku nebo pilota kam šlápnout. Někteří nakukovali dveřmi z vedlejší místnosti a i kamera s kameramanem museli zůstat venku. O půl dvanácté už všichni přešlapovali u vzorně seřazených strojů s letovými pokyny v rukou, reportéři točili své rozhovory a nováčků (včetně mne) se postupně zmocňovala lehká nervozita. Slunce na objednávku zářilo naplno, jak se sluší a patří a osádky postupně nasedaly do kokpitů.
Těsně před dvanáctou už stály první stroje po dvojicích na taxiway C a přesně dle plánu při úderu hodin odstartoval na dráze 06 první stroj na velký okruh nad Zlín a zpět do Přerova v jedné dlouhé řadě. Hlídali jsme se navzájem ostřížími zraky, otočný bod obletěli správným směrem a po necelé hodině letu šly první posádky na přistání. Poslední, čtyřicátá třetí posádka dosedla před půl druhou a komisař české knihy rekordů nám mohl jít gratulovat. Všichni si let náramně užili, protože být společně ve vzduchu s tolika stroji se, troufám si říci, nikomu z našich ani zahraničních pilotů nikdy nepovedlo.
Odpoledne jsme se posilnili výborným guláškem, k němu chutnalo skvělé pivo a všichni si na sluníčku v závětří vyměňovali zkušenosti a dojmy z letu. Některé posádky odlétaly, ale poměrně hodně vydrželo do podvečerní Pavlovy, Matúšovy a Lutzovy besedy o létání na jihu Afriky. Zábavu ještě povzbudila lehce improvizovaná kapela s třemi profíky v základu a třemi doplňkovými muzikanty okolo. Program pokračoval do pozdních nočních hodin a kolem čtvrt na pět odešli spát i poslední vytrvalci.
I díky velmi hezkému počasí se den velmi vydařil a jsem zvědav, zda nám vyjde Sylvin lehce optimistický odhad jednoho sta vírníků ve vzduchu za dalších deset let. Za realizační tým můžu slíbit, že pro to uděláme maximum.
Velké díky patří především všem zúčastněným a těšíme se na další lety a výlety.
Lubor
